Ludzie pragnÄ czasami siÄ rozstawaÄ, Ĺźeby mĂłc tÄskniÄ, czekaÄ i cieszyÄ siÄ z powrotem.
Okamitě hybaj do saní! Tady rozkazuju já, a ne ty, panský zmetku!"
"Ty mně bude vyhroovat a uráet, ty krvelačný lotře?!" vrhl se na něj hrabě. "Bude litovat své drzosti a troufalosti."
Hrabě ani nestačil dopovědět. Kočí Peter ho kopl do nohy, a ne se vzpamatoval, lehce ho vyhodil na saně. Dopadl na zkrvavenou mrtvolu a s hrůzou se odvrátil. Očekával dalí ránu, proto se schoulil do klubka jako jeek. V noze cítil ostrou bolest a se strachem si uvědomil, e jednal velmi nepromyleně.
"Tak se mi to líbí!" smál se mu kočí do očí. "Bojí se o svou panskou kůi! Jenom si pěkně pohraj s naím zavraděným přítelem a seznam se s ním! Ale rychle, protoe za chvíli budeme na tamhletom mohutném hradě a potom u."
Nedořekl. Vyskočil na saně, výhruně zamával pistolí, kterou neustále svíral v ruce, a píchl leícího hraběte hlavní do ztuhlých nohou. Potom uchopil druhou rukou opratě, zapráskal bičem, obrátil se opět k hraběti a zakřičel:
"Po cestě ádné blbosti, urozený panský ptáčku! Ji-nak zaplatí ivotem nejenom za svoji drzost a falenost,
s jakou jsi dostal krásnou Albětu do podzemního aláře, ale i za mého zavraděného druha, který tak nečekaně a potupně zahynul!"
Kočí Peter se obrátil, pevnou rukou vedl zápřah se saněmi po strmé stráni, která se svaovala do hluboké kotliny. Saně nabraly pořádnou rychlost a hrabě se s námahou posadil do teplé slámy, jenom aby se nemusel dívat na zakrvavenou mrtvolu. Myslel si, e ho kočí Peter opět sváe, ale nic takového se nestalo. Saně letěly dolů strání a vysílení koně sotva lapali po dechu. Hrad, ke kterému se přibliovali, se kadým krokem zvětoval, rostl a hrabě Peter Fábry u rozeznával okna, římsy, střechy a cimbuří. Na hradbách zahlédl několik od hlavy a k patám vyzbrojených vojáků.
S napětím sledoval kočího nataenou ruku, ve které svíral nabitou pistoli, a kadou chvíli se ohlíel na svého zajatce. Nebezpečná jízda ho vůbec netrápila. Smál se a vykřikoval odporné nadávky na hraběte, který pozorně sledoval okolí. Jetě několik metrů a cesta začne strmě stoupat po hradním kopci, přímo k masivní, elezem okované hradní bráně. Hrabě si uvědomil svoji zoufalou a beznadějnou situaci. Jestlie se dostane s tímto krutým zabijákem na hrad, ivý se odtud nedostane!
Střemhlav se blíili k roklině po pravé straně hradní cesty, kde se svaoval skalnatý masiv. Právě na jeho západním úpatí byl postaven romantický hrad Fúzér, který se hrdě vypínal k azurové, sluncem zalité mrazivé obloze. Z druhé strany lemovaly prastarou zámeckou cestu mohutné koaté duby, jejich holé větve smutně trčely do cesty. Pod nimi se rozprostírala hluboká propast a na jejím dně hučel rozvodněný dravý potok.
Hrabě jetě jednou vrhl zkoumavý pohled na dno propasti a zahlédl husté křoviny.
Právě ve chvíli, kdy se rozjařený kočí Peter k němu obrátil a s úklebkem na zjizvené tváři mu chtěl cosi povědět, hrabě nečekaně vyskočil a přesným úderem vyrazil překvapenému banditovi pistoli z ruky. Ozval se ohluující výstřel, jeho ozvěna se rozléhala po okolních lesích jako hrom z čistého nebe. Nabitá pistole vyletěla velkým obloukem rovnou do zasněené rokliny, i kdy seji snail kočí Peter v letu jetě zachytit.
"To ti přijde draho, hajzle!" zařval rozzuřeně. "Zabi-ju tě tady, přímo pod hradem!"
Marně ale vyhrooval, hrabě Peter Fábry ho ji neslyel. Vyskočil ze saní a rychlým kotrmelcem se vrhl dolů strání, dríc si oběma rukama hlavu, aby se nezranil. Ne kočí Peter stačil zastavit rozjeté saně, doběhnout na místo, odkud se odváný hrabě odhodlal utéci riskantním skokem, u nic neviděl. Po hraběti nebylo ani vidu, ani slechu.
Zaklel a bezmocně pratil pěstí do sypkého sněhu. Znechuceně se vracel k zápřahu a proklínal hraběte, který mu nejen utekl, ale připravil ho i o jeho nejlepí pistoli! Vyskočil na saně a zapráskal velkým bičem tak silně, e se koně skoro splaili. Jen co se saně opět rozjely, a začaly stoupat po točité hradní cestě, z hradeb, na kterých stálo několik stráců, zaduněla ohluující salva z děla. Za ní druhá a vzápětí třetí. Oblaky bílého dýmu se vznáely a ozvěna silných výstřelů se nesla po horách a dolinách jako úder hromu.
Nečekaná kanonáda surového kočího překvapila a měl co dělat, aby udrel na uzdě vyplaené koně. Uvědomil si, e palbu spustili na jeho počest a vítají ho jako vzácného hrdinu. Pohyb na hradě a bdělost stráí mu opět vrátily sebevědomí. Pozvedl zrak k mo-nutným gotickým věím a zamával rukou na pozdrav
svým společníkům na hradbách. Vtom zaslechl hlahol polnice a nad vstupní bránou se na vysoké erdi zvedala zlatem lemovaná zástava s erbem rodu Báthoryo-vých uprostřed. Vítali ho jako velmoe, i kdy se mu nepodařilo na hrad přivézt toho prokletého hraběte Fá-bryho, ani rozkonou a neastnou Albětu Báthoryo-vou, a dokonce ani toho vyraného pandura. A co je nejhorí, na saních veze mrtvolu svého nejlepího přítele, který úspěně připravil únos čachtické paní, ale neastnou náhodou mu v tom zabránil ten lotr Martin!