ďťż
Strona startowa Ludzie pragną czasami się rozstawać, Ĺźeby mĂłc tęsknić, czekać i cieszyć się z powrotem.By myœl tĂŞ rĂłwnieÂż mĂłc w sobie intensywnie odczuĂŚ, naleÂży przeÂżyĂŚ jš, rozpamiĂŞtywaĂŚ w spokoju, nie dopuszczajšc przy tym myœli innych, ktĂłre by temu...i groĹşna, wisiała pomiędzy Talusem a Tralusem, czerpiąc moc z wypadkowej grawitacyjnej dwĂłch tak zwanych BliĹşniaczych ŚwiatĂłw...„ChodĹş", zasugerował jej poprzez Moc w nadziei, Ĺźe zrozumie...- A jaka jest pańska specjalność, sierĹźancie?Harper jeszcze przez chwilę coś notował, wreszcie odparł:- Zero zero J..."Vy se oháníte vojenskou ctí, kapitáne?!" ozval se Michal Horváth, který nečekaně vkročil do síně... ROZDZIAŁ SZÓSTY "Jestem samotnym ojcem; mam dwuletniego synka...to determine that corporate affiliations or structures do not expose the bank to undue risks or hinder effective supervision...najgłębszy dziś znawca ich kultury, Jakob Burckhardt z Bazylei, ten odich wnętrzu...Takie kończyny zawsze trzeba było amputować...ul
 

Ludzie pragną czasami się rozstawać, żeby móc tęsknić, czekać i cieszyć się z powrotem.

Okamžitě hybaj do saní! Tady rozkazuju já, a ne ty, panský zmetku!"
"Ty mně budeš vyhrožovat a urážet, ty krvelačný lotře?!" vrhl se na něj hrabě. "Budeš litovat své drzosti a troufalosti."
Hrabě ani nestačil dopovědět. Kočí Peter ho kopl do nohy, a než se vzpamatoval, lehce ho vyhodil na saně. Dopadl na zkrvavenou mrtvolu a s hrůzou se odvrátil. Očekával další ránu, proto se schoulil do klubka jako ježek. V noze cítil ostrou bolest a se strachem si uvědomil, že jednal velmi nepromyšleně.
"Tak se mi to líbí!" smál se mu kočí do očí. "Bojíš se o svou panskou kůži! Jenom si pěkně pohraj s naším zavražděným přítelem a seznam se s ním! Ale rychle, protože za chvíli budeme na tamhletom mohutném hradě a potom už."
Nedořekl. Vyskočil na saně, výhružně zamával pistolí, kterou neustále svíral v ruce, a píchl ležícího hraběte hlavní do ztuhlých nohou. Potom uchopil druhou rukou opratě, zapráskal bičem, obrátil se opět k hraběti a zakřičel:
"Po cestě žádné blbosti, urozený panský ptáčku! Ji-nak zaplatíš životem nejenom za svoji drzost a falešnost,
s jakou jsi dostal krásnou Alžbětu do podzemního žaláře, ale i za mého zavražděného druha, který tak nečekaně a potupně zahynul!"
Kočí Peter se obrátil, pevnou rukou vedl zápřah se saněmi po strmé stráni, která se svažovala do hluboké kotliny. Saně nabraly pořádnou rychlost a hrabě se s námahou posadil do teplé slámy, jenom aby se nemusel dívat na zakrvavenou mrtvolu. Myslel si, že ho kočí Peter opět sváže, ale nic takového se nestalo. Saně letěly dolů strání a vysílení koně sotva lapali po dechu. Hrad, ke kterému se přibližovali, se každým krokem zvětšoval, rostl a hrabě Peter Fábry už rozeznával okna, římsy, střechy a cimbuří. Na hradbách zahlédl několik od hlavy až k patám vyzbrojených vojáků.
S napětím sledoval kočího nataženou ruku, ve které svíral nabitou pistoli, a každou chvíli se ohlížel na svého zajatce. Nebezpečná jízda ho vůbec netrápila. Smál se a vykřikoval odporné nadávky na hraběte, který pozorně sledoval okolí. Ještě několik metrů a cesta začne strmě stoupat po hradním kopci, přímo k masivní, železem okované hradní bráně. Hrabě si uvědomil svoji zoufalou a beznadějnou situaci. Jestliže se dostane s tímto krutým zabijákem na hrad, živý se odtud nedostane!
Střemhlav se blížili k roklině po pravé straně hradní cesty, kde se svažoval skalnatý masiv. Právě na jeho západním úpatí byl postaven romantický hrad Fúzér, který se hrdě vypínal k azurové, sluncem zalité mrazivé obloze. Z druhé strany lemovaly prastarou zámeckou cestu mohutné košaté duby, jejichž holé větve smutně trčely do cesty. Pod nimi se rozprostírala hluboká propast a na jejím dně hučel rozvodněný dravý potok.
Hrabě ještě jednou vrhl zkoumavý pohled na dno propasti a zahlédl husté křoviny.
Právě ve chvíli, kdy se rozjařený kočí Peter k němu obrátil a s úšklebkem na zjizvené tváři mu chtěl cosi povědět, hrabě nečekaně vyskočil a přesným úderem vyrazil překvapenému banditovi pistoli z ruky. Ozval se ohlušující výstřel, jehož ozvěna se rozléhala po okolních lesích jako hrom z čistého nebe. Nabitá pistole vyletěla velkým obloukem rovnou do zasněžené rokliny, i když seji snažil kočí Peter v letu ještě zachytit.
"To ti přijde draho, hajzle!" zařval rozzuřeně. "Zabi-ju tě tady, přímo pod hradem!"
Marně ale vyhrožoval, hrabě Peter Fábry ho již neslyšel. Vyskočil ze saní a rychlým kotrmelcem se vrhl dolů strání, držíc si oběma rukama hlavu, aby se nezranil. Než kočí Peter stačil zastavit rozjeté saně, doběhnout na místo, odkud se odvážný hrabě odhodlal utéci riskantním skokem, už nic neviděl. Po hraběti nebylo ani vidu, ani slechu.
Zaklel a bezmocně praštil pěstí do sypkého sněhu. Znechuceně se vracel k zápřahu a proklínal hraběte, který mu nejen utekl, ale připravil ho i o jeho nejlepší pistoli! Vyskočil na saně a zapráskal velkým bičem tak silně, že se koně skoro splašili. Jen co se saně opět rozjely, a začaly stoupat po točité hradní cestě, z hradeb, na kterých stálo několik strážců, zaduněla ohlušující salva z děla. Za ní druhá a vzápětí třetí. Oblaky bílého dýmu se vznášely a ozvěna silných výstřelů se nesla po horách a dolinách jako úder hromu.
Nečekaná kanonáda surového kočího překvapila a měl co dělat, aby udržel na uzdě vyplašené koně. Uvědomil si, že palbu spustili na jeho počest a vítají ho jako vzácného hrdinu. Pohyb na hradě a bdělost stráží mu opět vrátily sebevědomí. Pozvedl zrak k mo-nutným gotickým věžím a zamával rukou na pozdrav
svým společníkům na hradbách. Vtom zaslechl hlahol polnice a nad vstupní bránou se na vysoké žerdi zvedala zlatem lemovaná zástava s erbem rodu Báthoryo-vých uprostřed. Vítali ho jako velmože, i když se mu nepodařilo na hrad přivézt toho prokletého hraběte Fá-bryho, ani rozkošnou a nešastnou Alžbětu Báthoryo-vou, a dokonce ani toho vyžraného pandura. A co je nejhorší, na saních veze mrtvolu svého nejlepšího přítele, který úspěšně připravil únos čachtické paní, ale nešastnou náhodou mu v tom zabránil ten lotr Martin!