Ludzie pragną czasami się rozstawać, żeby móc tęsknić, czekać i cieszyć się z powrotem.
"Fuj, že vás huba nebolí! A tyhle trulanty považujete za výkvět? Kdyby se palatin dozvěděl, co udělali, přinejmenším by přišli o kebule, za to vám ručím!"
"Co to má zase znamenat, urozený pane?" ohradil se kapitán překvapeně. "Nejsem váš přímý podřízený! Podléhám i se svým mužstvem urozenému palatinovi, a ne vašim rozmarům! Už si to konečně uvědomte!"
"Děkuju za vaši přátelskou radu, kapitáne!" vybuchl kastelán jako sopka. "Vy si ale buďte jistý, že s těmahle třasořitkama se na Čachtickém hradě dlouho neohřejete! S váma v čele! Svinským krokem budete mašírovat rovnou do arestu, o to se sám postarám!"
"Nemusíte mi vyhrožovat, urozený pane!" odseknul kapitán. "Vím, co se stalo, a vím, jakého přestupku se dopustili mí podřízení! Nemáte ale právo urážet, ponižovat a zastrašovat ani mě, ani je!"
"Vy podělanej oficírku! Kde mají vaši nejschopnější vojáčci svoje nablýskaný pistolky, cóó?!" smál se mu kastelán do očí. "Odpovězte, vandráci, kde jsou vaše zbraně?! Ztratili jste řeč?!"
"Tady jsou zbraně vašich podřízených, pane kapitáne," ozval se nečekaně Juraj Hrachovický a vystrčil dvě
pistole přímo proti němu. A můj přítel Pavel má další dalších dvou, podívejte. Ano, to jsou špuntovky vašich vojáčků smál se pobaveně pacholek Pavel a namířil je přímo na kapitána. Jsem jenom chudý pacholek, ale můžu vám upřímně říct, že vaši chlapi jsou obyčejné třasořitky. Jak to tvrdí urozený pan kastelán!"
"Nejsem zvědav na hloupé řeči nějakého deputátní-ka!" rozlítil se kapitán a vykročil proti němu. "S takovým chudinkou nebudu přece ztrácet řeč!"
Vtom zaburácel výstřel a vyplašený kapitán se rozplácnul na zemi jako žába. Pacholek Pavel náhodou stiskl spoušť jedné z pistolí, která byla nabita. Kulka zasvištěla kolem kapitánovy hlavy a zaryla se do velkého bochníku chleba na prostřeném stole. Pavel se rozesmál, a zastrkujíc si pistole za opasek, pomáhal kapitánovi vstát.
"Tak co, pane kapitáne?!" vemlouval se mu přátelsky. "Ještě stále jsem pro vás hloupej deputátník?!"
"Tak už dost, vy sráči!" okřikl kapitána kastelán, "přikazuju vám, abyste tu svou nevymáchanou hubu zavřel a už ani necekl! Jenom kvůli vám zbytečně ztrácíme čas! A teď mě poslouchejte!"
"Nejsem ochoten, pane kasteláne! Nejsem váš podřízený!"
"Neserte mě už, kapitáne!" zařval na něho kastelán, "nebo vás dám zavřít do podzemního žaláře vedle Báthoryové! Místaje tam dost! Tyhle žvanily nechte tady a vy si vezměte klíč od podzemí! Jdu si s váma na místo prověřit, co dělají vaši podřízení v době stráže! Tihle dva valibuci půjdou s námajako svědci, rozumíte, pane kapitáne?!"
"Jak přikazujete, pane kasteláne! Jenom nechápu,
k čemu ten cirkus, když jsme teprve před chvilinkou! z podzemního žaláře odešli!"
"To už není vaše věc, vy troubo! S tím si svoji oficírskou hlavu nelamte a nechte to všechno na mněli Rozkaz je vám jasný?"
V té chvíli se dveře dolní síně rozletěly a dovnitř vtrhli jako velká voda velitel hradní stráže Čachtického hradu! Konrád Becsédy. Za ním se do dveří tlačili tři neznámí] chlapi, ale velitel zatarasil vchod mohutnými zády a udýchaný se obrátil na kastelána:
"Pane kasteláne, přivádím k vám nečekanou návštěvu! Ráčíte je přijmout? Mermomocí se dožadují setkání s vámi!"
"Copak jste se zbláznil, Konráde! Teď, takhle pozdě v noci?! Co to má znamenat?! Pusť je ihned dovnitř a vrať se na svoje stanoviště!"
"Jak ráčíte rozkázat, pane kasteláne! Tady jsou ti chlapi a sbohem!" odvětil velitel hradní stráže, srazil podpatky, zasalutoval a prodral se přes nedočkavé hosty ven. Kastelán vytřeštil oči na přicházející a překvapením málem upadl.
"Pochválen buď Ježíš Kristus, milý kasteláne!" uklonil se hrabě Peter Fábry a podával překvapenému kastelánovi pravici. "Jsem nesmírně šťastný, že jsem vás zastihl vzhůru. Myslel jsem, že už budete spát!"
"Až na věky věků!" pozdravil kastelán s úsměvem a srdečně potřásl hraběti rukou. "To se mi snad jenom zdá! Kde se tu berete, urozený pane, v tak pokročilé době a třeskuté zimě?"
"No jo, šlak aby ho trefil, kasteláne! Nečas je to ukrutný a mráz nám zalézal až do morku kostí! Ale seznamte se s mými nejlepšími přáteli! Tady je doktor Sebastián a toto je Pavel Čárský, můj poradce a písař!"
Kastelán hleděl na obrovité chlapy, zejména na zavalitého písaře, proti němuž byl jako pírko. Když ale viděl zvědavý pohled kapitána palatinových vojáků, obrátil se k němu a stroze mu rozkázal:
"Kapitáne, počkejte na mě na horním nádvoří u paláce! Za chvíli sejdu dolů a budu se vám věnovat, jak jsem to již před chvíli řekl!"
Kapitán beze slova prošel kolem neznámých chlapů a zmizel za dveřmi. Kastelán se opět obrátil k hraběti a jeho společníkům:
"Vítejte na Čachtickém hradě, pánové! Jsem velmi rád, že jste si vzpomněli na osamělého kastelána, ale přece jenom, urozený pane, smím vědět, co vás sem tak nečekaně přivedlo?!"
"Odpověď je jednoduchá, pane kasteláne! Naše společná a jediná stará láska!" smál se hrabě.
"Koho máte na mysli, pane?!"
"Přece tu prokletou krvelačnou vlčici Alžbětu Bátho-ryovou! Ta mi nedá celé noci spát!"