Ludzie pragną czasami się rozstawać, żeby móc tęsknić, czekać i cieszyć się z powrotem.
"Kdybych neměl jistotu, že čachtická paní je v podzemní cele Čachtického hradu, řekl bych, že je to ona!"
"To velmi rád slyším!" přikývl Žigmund Báthory spokojeně a pohlédl na palatina. "Koneckonců, tato dáma je skutečně čachtická paní! Pokud by to tak nebylo, okamžitě by se prozradila a náš tajný plán by vyšel úplně vniveč!"
"Kdo jste a odkud přicházíte, krásná paní?" vyzvídal Thurzo a zdvořile jí políbil podanou ruku.
"Děkuji za kompliment, urozený pane," odvětila neznámá žena panovačně, jako by si s ním povídala samotná čachtická paní. "Jsem Alžběta Báthoryová, vdova po udatném Františku Nádasdym, a pocházím ze Sedmihradska."
"Neslýchané! To se mi určitě jenom zdá," žasl Thurzo, a pohlédl do jejích velkých, výrazných očí, "vždyť ta nešťastná hraběnku spí nebo bdí daleko na Čachtickém hradě!"
"Já jsem její dvojnice, vznešený palatine, jsme si navlas podobné, jako bychom si z oka vypadli!"
Juraj Thurzo skoro zkameněl překvapením. Hrůza a obdiv mu sevřely hruď jako železné brnění, protože si uvědomil dokonalou podobnost s Alžbětou Báthoryovou. Hleděl na ni nerozhodně a nechtělo se mu věřit vlastním očím. Kdyby u něj nestál sedmihradský vévoda, myslel by si, že přišel úplně o rozum!
"Tak co říkáš, vznešený příteli, na můj vkus?" vyrušil ho z úvah. "Jak se teď rozhodneš?"
"Slib mi, že se neunáhlíš!" odvětil palatin a nespouštěl ani na chvíli orlí zrak z neznámé ženy, která ho svým zjevem přímo fascinovala. "Nebudeš podnikat nic bez mého vědomí a na vlastní pěst, dokud nevyhodnotíme všechny detaily tvého plánu!"
"Ať je tedy po tvém," sliboval Žigmund Báthory vítězoslavně, "ale nic nestojí v cestě, abys mi nyní řekl, jak ses rozhodl."
"Stále mě tlačíš ke zdi," usmál se trpce Juraj Thurzo, "ale když se dívám na tuto ženu…"
Nedořekl. Kdosi prudce zaklepal na dveře, a dřív, než k nim vévoda stačil přiskočit, otevřely se. Thurzo s nevolí pohlédl na malého pobočníka, který byl pravou rukou Bely Radenoviče.
"Co tu blázníš, Imrichu, a kde se tady bereš!" oslovil ho palatin podrážděně.
"Urozený pan sekretář vám vzkazuje, že právě nyní zavítal do pláce Ján Szigligeti a chce s vámi bezodkladně mluvit!"
Imrich Záturecký se jenom šibalsky usmíval a vpíjel se pohledem do přitažlivé ženy, která na něho pohlížela velkýma, výraznýma očima. Ztuhl úžasem, když si uvědomil podobnost s Alžbětou Báthoryovou, Kdyby hrabě Peter Fábry nebyl včera odcestoval do Čachtic, určitě by se podivil.
"Co se tady dneska děje?" zeptal se Thurzo rozzlobeně a nevěřícně zakroutil hlavou. "Běž a řekni sekretáři, ať ho uvede do horní síně. Za chvíli za nimi přijdu. A teď nás nech o samotě!"
Imrich Záturecký se uklonil a bez jediného slova odešel. Žigmund Báthory hleděl za ním v obavě, že ten chlap může všechno vyzradit.
"Kdo to byl? Doufám, že čachtickou paní v životě neviděl. Je to spolehlivý člověk?"
"Kdo jiný by mohl touto dobou přijít za mnou a oslovit mě!" zeptal se palatin ironicky. "Byl to můj člověk, jestli to chceš vědět. Promiň mi, vzácný vévodo, ale budu se s tebou muset proti své vůli rozloučit…"
"Řekni konečně poslední slovo!" skočil mu do řeči Žigmund Báthory. "Tato žena je zárukou, že náš diskrétní plán bude úspěšný!"
"Máš moje slovo, vévodo!" odpověděl Thurzo s těžkým srdcem. "Postavil jsi mě do situace, ze které není jiného východiska…"
"Taková řeč se mi líbí!" přerušil ho nedočkavě Báthory. "Věděl jsem, že se nakonec dohodneme!"
OBĚTI, SVĚDKOVÉ
A TAJNÉ OBŘADY
"Ó, všemohoucí Bože, buď milostivý ke mně hříšnému!" zalomil rukama čachtický farář, když pohlédl do odkrytého hrobu. "Dokdy budeme nacházet brutální stopy lidské nenávisti a zloby?"
Stál v hlubokém sněhu vedle místa hrůzy a modlil se. Novic Adam stál vedle něho a upřeně civěl do jámy, ve které ležely jedna přes druhou oběti lidské nenávisti.
"Co budeme dělat, důstojný otče?" zašeptal. "Pan oficiál má určitě pravdu, když se chce vyhnout zbytečné panice."